Zcela bez skrupulí jsem z kapsy vyndal svůj čip a s výrazem člověka co to má na háku natáhl ruku v gestu "zde, konej svoji povinnost". Bez sebemenšího projevu nervozity jsem vyčkal, než rodianova čtečka potvrdí můj status Barukova věrného zákazníka - ve svém nitru bych se však krve nedořezal. Jako vždy byly chvilky ověřování těmi nejdelšími vteřinami v mém životě. Ať si ve svých článcích tvrdí doktor Cha’Ku Bana co chce, čas je možné dilatovat i bez použití superhmotných těles.
Povedlo se! Prošel jsem a následně si za nemalé jmění odnesl domů čerstvou dávku glitterstimu dovezenou přímo z Kesselu – žádný podřadný mix, čisté zboží. Nejlepší jaké se dá na tomhle permabetonem a ocelí posetém měsíci sehnat. A že se bude hodit! Na stole mi totiž právě leží potrhaná modrá knížečka s patrně nejúchylnější obálkou z celého rozšířeného universa.
Podání: Anakin. jako by to bylo za trest. Proč musím nést jméno, které dříve patřilo jednomu z nejhrůzostrašnějších padouchů v galaxii? Jaký to má důvod? Jsem snad také předurčený k tomu, abych propadl temné straně a stal se ze mě nelítostný zlosyn? - To jsou otázky, které nejvíce trápí nejmladšího z dětí Solů.Naštěstí jej ale z depresivního dumání nad vlastním osudem vysvobozuje událost nanejvýš vzrušující – jeho sourozenci Jacen a Jaina přijíždějí domů a on je tak může na jedijské akademii vystřídat. Konečně!
Má všechny potřebné vlohy pro to, aby se stal velkým Jedi. Netrápí jej, že bude na akademii sám. Rodiče se sourozenci mu sice budou chybět, ale je zvyklý trávit volný čas stranou od ostatních. Koneckonců bude mít k prozkoumání celý starodávný chrám se všemi jeho zákoutími a tajnými chodbami, a kdo ví, třeba si najde i nějaké přátele. I když, to vlastně nepotřebuje!
Nájezd: Série knih pro mladé čtenáře s názvem Nejmladší rytíři Jedi sleduje trampoty dvou - později tří - školáků (padawani v roce 1995 ještě nebyli), kteří se společně pouští do dobrodružství s až neuvěřitelným záběrem, jenž se ani zdaleka neomezuje pouze na Velký chrám a jeho přilehlé okolí – jako například v prvních dílech Harryho Pottera. Kdepak, mladí hrdinové nejenže se nebojí sami prozkoumávat měsíce plyného obra Yavinu, ale nezdráhají se pustit i do cest na planety ve zcela jiných částech galaxie.Sakra to je silný matroš, raději trošku zvolním…
Šest knih série sice na první pohled tvoří celek a jejich postupné čtení dává svůj smysl. Skutečnost je však taková, že se spíš jedná o šest samostatných příběhů, z nichž první tři stmeluje na pozadí rozvíjená záhada okolo Zlatého glóbu a druhé tři spojuje přítomnost nešťastného Uldira Lochetta.
V recenzované knize se nám představí pro příběh důležité postavy a nahlédneme pod pokličku záhady Zlatého glóbu. Zjistíme motivace a cíle všech přítomných a prozkoumáme Yavin IV z pohledu, který nám zatím nebyl dopřán – a tím nemyslím jen dětskýma očima.
Euforie: Zlatý glób je především začátek přátelství mezi dvěma budoucími hrdiny, které přeroste v jeden z nejtragičtějších a zároveň nejkrásnějších milostných příběhů rozšířeného universa. Právě v této knize se Anakin s Tahiri poprvé setkají a je to shledání vskutku nádherné. Tady leží vepsán do řádků z inkoustu počátek jejich společné cesty, jež kulminuje ve skříňce na Yag'Dhulu a končí nenaplněn na světolodi Yuuzhan Vongů.Popis života na akademii a vůbec vykreslení akademie a yavinské džungle (včetně její fauny) jsou parádní a v mnohém překonávají ty z Andersonovy trilogie. Praxeum tu skutečně vypadá jako škola a vy máte při čtení chuť se do oněch velkých pokojíků s kamennými zdmi, dveřmi z masivu a okny bez skel s pouhými záclonami podívat.
Tionne v roli učitelky. Čistá duše, která společně s Lukem supluje kompletně celé dospělé osazenstvo akademie tak dokonale, že vám ani nepřijde divné, kde vlastně všichni ti ostatní rytíři a mistři jsou.
Nápad potřeby Tahiri chodit všude bosa mi přišel geniální. Konečně někdo, kdo jen nefňuká jak je písek otravný, i když už deset let s ním nemá co dočinění, ale naopak si užívá každé chvilky bez něj plnými doušky. Tato zvláštnost učinila z Tahiri nezapomenutelnou a skutečně jedinečnou postavu. Někdo by řekl maličkost, já uznale pokyvuji hlavou a usmívám se.
Zápletka. Ne, vážně. Musíte brát v potaz, že se jedná o knížku pro děti. Z tohoto hlediska jsou děj a jeho zvraty dobře vyvedené a kupodivu mají i myšlenku a někam směřují. Co víc si od literatury pro mládež přát?
Chvíle klidu: Je třeba se smířit s faktem, že pokud nejste na prvním stupni základní školy, budete muset přetrpět otravné opakovaní již několikrát řečeného. Trošku slabší, ale pořád věcné dialogy. A hlavně oslovení jménem snad v každé větě, které vás ani na okamžik nenechá zapochybovat, co která persona právě dělá, mluví či je tázána.Dnes je trošku úsměvné, že Luke na své akademii dělá „pokus“ s dětmi školního věku, zatímco v prequelech by pro své vysoké stáří byly všechny na Coruscantu uznány za výuky nevhodné.
Je to naivní, ale zdaleka ne tolik, jako díly nadcházející.
Absťák: Takže Exar Kun se nám zase činil. Kdyby Zlatý glób (kouli uchovávající duše 4 000 let starých dětí) neměla v textu Nancy Richardson ale Rebecca Moesta - autorka posledních tří knih série a manželka K. Andersona – řekl bych, že jsem si jistý, že je to právě Andersonův nápad. Takhle váhám. To ani nemluvím o 400 let starém plyšáku, který je, světe div se, mistrem Jedi. No dobře, to se ještě dá nějak ospravedlnit a v Záboru byl skvělý…Obecně chápu, že když je to pro děti, jde logika stranou, ale nemůžu si pomoc – pořád je to kanon a dělat blbce z dětí je ošklivé; takže: Když najdete na zemi kostru ruky a zvednete ji, tak vážně - ale vážně! - nezůstanou jednotlivé kosti pohromadě jako sešroubované u figuríny z učebny biologie.
Menší výhradu mám také vůči zápěstním hodinkám. Ty mi do světa hvězdných válek vůbec neseděly.
Protože z dalších dílů vím, jak se věci mají, už není na co si stěžovat.
To snad ne, to nemůže být pravda! Za to můžou ty drogy!
Střízlivění: Já se vlastně při čtení bavil. - Vždyď to říkám, drogy! To vnitřní napětí, které v sobě Anakin dusí, ta pohoda a romantika mezi zdmi Velkého chrámu i ta akce v džungli – to vše má něco do sebe. Při troše snahy je to stravitelné i pro dospělé a děti? Ty se budou bavit zaručeně! Alespoň já bych se bavil, kdyby mi to někdo jako malému dokázal přeložit.První díl Nejmladších rytířů Jedi skutečně není zlý a myslíte-li to s Legendami vážně, neměl by ve vaší sbírce chybět (na rozdíl od jiných děl pro mladé čtenáře).
Jen jediným si nejsem jistý – číst před nebo po Novém řádu Jedi? V případě série Mladých rytířů Jedi s Jacenem a Jainou v hlavních rolích je to snadné, ty čtěte určitě první. Ovšem jaké poradit pořadí u knih zaměřených na mladého Anakina a Tahiri, to je oříšek. Budete-li sérii číst před, pak vám hrdinové patrně přirostou k srdci a strach o jejich bezpečí přidá Novému řádu Jedi na napětí. Pokud ji budete ale číst zpětně, jako já, oceníte ji mnohem víc a odpustíte ji i tu dětinskost, protože už budete vědět, kam osudy jejích protagonistů povedou... No, asi to nechám na vás.
PS: Nezemřel Reelo Baruk dřív než se odehrál děj recenzované knihy? Sakra, už ten glitterstim nechci. Příště raději zkusím něco jiného.